O cestování: Po osvědčených stopách
S městy, která člověk navštěvuje to je jako s lidmi, které potkává.
Někdy někam přijedete, poprvé do neznámé krajiny a přesto je vám to všechno kolem tak povědomé…
Některá místa (někteří lidé) člověka naplní nadšením a euforií od prvního momentu a pak buď vystřízlivíte a nebo taky ne. Většinou ano a s tejně vám to nevadí.
A pak jsou místa (a lidé) od počátku poněkud divná, neosobní, tolik cizí a vzdálená a vy se učíte je mít rádi.
Pokud opravdu chcete najít krásu ve věci na první pohled ošklivé, tak se vám to nakonec podaří.
Prostý zákon rezonance.
No a pokud náhodou neoplýváte velkou trpělivostí nebo netrpíte úchylkou zvanou bezbřehý optimismus, odjíždíte s trpkostí na jazyku.
I to se stává.
A pro příště vybíráte pečlivěji.
Jdete po osvědčených stopách.
Není to někdy škoda chodit po prvním neúspěchu jen tudy?
Jednou jsem napsala, že je dobré a velmi objevné chodit cestami, kterými před vámi ještě nikdo nešel. Za tím si pořád stojím.
Není nutné vydávat se do pouště nebo k povodí řeky Gangy.
Jiná cesta může vést i místem, kudy chodíte každý den….
Když cestuji, neočekávám nic. Jen čekám (a vítám), co přijde.
A totéž přeji i vám.
Elleanor